Přestože Karel Čapek ve svém Zahradníkově roku poeticky píše, že „Ani leden není pro zahradníka dobou nečinnosti.“, a má pravdu, trefnější je podle mě jeho další věta „Co se týče lednové vegetace, nejznámější jsou takzvané květy na skle.“
S lednem je prostě trochu potíž. To, co zmrzlo na podzim, už se jeví jako celá věčnost a vánoční stromek se sice jako zeleň počítá, ale lány letniček to prostě nenahradí. A tak je to spíš měsíc beden. Množí se krabice se vším, co je třeba uskladnit – obaly, hnojiva, všechny možné potřebnosti i nepotřebnosti. Taky je ideální to poslední zmiňované vyházet, ale koneckonců, kdo na to má v lednu morálku.
Pokud na to máte odvahu, je dobré i zkontrolovat bedny, v kterých zazimováváte jiřiny. Tedy jejich hlízy. Stačí vyhrabat z pilin pár kousků, a zkusit zda nejsou moc vyschlé, nebo naopak neplesniví. Teď by se to ještě možná dalo zachránit, v dubnu už to bude jen buď anebo.
No a v bednách, nebo krabičkách k nám do zahrady obyčejně chodí i objednávky semínek. To je něco, z čeho člověk hned pookřeje. A kdo nemá leden vůbec rád, může si zmiňovaná semínka objednávat po pytlíčcích a dělat si tak radost obden až do jara. Vřele doporučuji!
Ty, které je třeba vysít již v lednu, jsou především některé zeleniny – třeba saláty, nebo papriky. Ale není to úplně úkol pro začátečníky. Z květinových semínek se vysévá v lednu eukalypt (podrobný manuál lze najít na Loukykvět.cz), který jsme vloni zvládli i v domácích podmínkách, takže kdo má odvahu, směle do toho. Ale počítejte, že ze 100 semínek bude třeba na sezónu jenom 30 rostlinek.
Pak také muškáty a petúnie nebo begonie. Ty klíčí za vyšších teplot a do jara daleko, takže jejich pěstování je taky trochu „ vyšší dívčí“ a i my tyhle nenahraditelné balkónovky raději kupujeme od zkušenějších napěstované.
No a taky, taky je ideální čas na čtení. Ať už odborné literatury, nebo třeba výběru nových odrůd růží a pivoněk.
Tak co, kdo se bude věnovat knihám, a kdo se už v lednu stejně vidí na záhonku?
