Příběh zahrady
Krafferova zahrada je poslední velkou zahradou v historickém centru Jindřichova Hradce. Její minulost je naprosto fantastická. Byla zřízena pro hraběnku Isabellu Černínovou v roce 1758. Na její podobě se podílel tvůrce zámeckých zahrad v Českém Krumlově Jan Antonín Zinner, takže si dokážeme představit, jak velkolepá asi byla. Po velkém požáru města v roce 1801 byla zahrada zničena a už nikdy nebyla obnovena. V polovině 19. století ji získal Ignác Krrafer a jeho rodina zde provozovala vyhlášené zahradnictví, které nabízelo na svou dobu fantastický sortiment rostlin. Druhá polovina 20. století znamenala pro Krafferovu zahradu období úpadku a totální devastace areálu. Zahradnictví bylo rodině odebráno, vznikly v něm dva obrovské vytápěné skleníky a v 80. letech byl vybydlený areál opuštěn. V roce 2003, po desítkách let chátrání získali zahradnictví v žalostném stavu do pronájmu Martin Charvát a Radovan Hájek, kteří doslova z lesa vybudovali trvalkovou školku. V roce 2020 ji opustili a nad zahradou se začala stahovat mračna v podobě chystaného parkoviště.
Barokní zahrada hraběnky Černínové
Barokní zahrada byla založena roku 1759 markýzou Marií Isabellou Johannou Merode de Westerloo vdovou po Františku Josefu Černínovi. Tvůrcem byl zahradnický inspektor, zahradník a sochař Jan Antonín Zinner pocházející ze zahradnické dynastie Zinnerů. Podílel se na tvorbě mnoha zahrad ve Vídni a jejím okolí. Například zahrada zámku Schloss Hof na hranici Rakouska a Slovenska je jednou z nejkrásnějších zahrad v německy mluvících regionech. Je tvůrcem barokní zámecké zahrady v Jaroměřicích nad Rokytnou a z jeho dílny pochází také kaskádová fontána v zámecké zahradě v Českém Krumlově.
Podobná zahrada mohla být i v Jindřichově Hradci. Navazovala na budovu Klášteříčku a vstupovalo se do ní bohatě zdobenou salla terrenou. Středem procházela osa k původní dodnes zachovalé barokní bráně a na několika terasách se odvíjel pestrý program typický pro zahrady této doby. Nacházela se tu četná stinná loubí, altány nebo kuželna. Kromě množství ornamentálních záhonů hrála důležitou roli také voda a vodní prvky. Na nejvyšší terase s výhledem do krajiny se nacházela velká sochařsky zdobená fontána viditelná ze všech koutů zahrady. Zobrazovala delfína, kterému do nosu zatínal zobák orel. Na tuto fontánu navazovala vodní kaskáda v podobě lastury a umělé skály a kaskáda končila ve velkém okrouhlém bazénu.
Do konce 18. století byla zahrada zachována v původním nezměněném stavu. Roku 1801 vše zpustošil požár a k obnově již nebylo nikdy přistoupeno. Vybavení zahrady včetně kamenných prvků bylo postupně rozebráno a zahrada rozdělena mezi panské úředníky.
V roce 1854 zahradu koupil soukeník Karel Solpera a obratem s ní provedl výhodný směnný obchod. Vyměnil ji se zahradníkem Tomášem Hruškou, který měl zahradnictví v sousedství jeho domu. Spokojenost byla na obou stranách. Solpera měl větší pozemek a Hruška měl nové zahradnictví….a také dceru, která se vdala za Ignáce Kraffera. Tím se otevřela zlatá éra Krafferova zahradnictví, ve kterém pracovala celá rodina.
Začátkem 20. století převzal zahradnictví po svém otci Josef Kraffer a dál pokračoval v rodinné tradici. Tehdejší zahradnická produkce zahrnovala všechno, co si umíme představit. Od květin venkovních, přes pokojové rostliny, citrusy, kamélie po zeleninu a ovocné stromky. Pro zvláštní příležitosti zde fungovala i půjčovna rostlin. Protože neexistovaly hadice ani všelijaké stroje, nejvěrnějším zahradníkovým přítelem byla motyka a konev. Z této doby se v zahradě také zachoval důmyslný systém rozvodu vody. Skleníky a budovy z této doby jsou v zahradě zachované dodnes a čiší z nich pravá atmosféra prvorepublikového zahradnického řemesla.
V roce 1953 bylo zahradnictví rodině Krafferově zabaveno a zestátněno. Původní majitelé, kteří rodinný podnik budovali desítky let, zde mohli zůstat už jen jako zaměstnanci.
Komunál
Pouto rodiny Krafferovy se zahradou bylo tak silné, že i potomci Josefa Kraffera dál pracovali v zahradnictví, které bylo v té době už pod hlavičkou Komunálních služeb. Období socialistického zahradničení zanechalo v zahradě nejvýraznější otisk ve formě dvou obrovských 50m dlouhých vytápěných skleníků a nové kotelny, která vznikla na místě původního skleníku.
Tyto rozsáhlé stavby definitivně zničily barokní kompozici zahrady, která se zachovala víc než 200 let. Zazděná byla původní barokní brána a zahrada se postupně měnila ve skládku.
V 80.letech bylo zahradnictví s konečnou platností opuštěno a provoz i se zaměstnanci byl přesunut do modernějších objektů za městem. Brány Krafferovy zahrady se tak zavřely na dalších 20 let.
Trvalková školka Florianus
Po roce 1989 byla zdevastovaná zahrada rodině Krafferově v restituci vrácena. Ti ji poté odprodali Městu Jindřichův Hradec a v roce 2003 ji získala do pronájmu trvalková školka Florianus. Zahrada byla v té době zcela zarostlá a připomínala les. Všechno bylo zničené, skleníky rozbité, původní terasy byly zavezené a celá zahrada se proměnila v jednu velkou skládku.
Přesto se zde podařilo za několik let vybudovat prosperující trvalkovou školku produkující široký sortiment trvalek, trav a bylinek. Některé barokní terasy byly znovu obnoveny a celá zahrada se stala ukázkovou přírodní zahradou s tematickými záhony a vyhledávaným cílem zahradní turistiky.
A co dál?
Krafferovu zahradu chápeme jako ostrov uprostřed města, kde se na půdorysu staré barokní zahrady odehrává pestré představení. Právě zachovaná barokní dispozice zahrady tvoří základní koncepci celého prostoru, do kterého jsou umístěny jednotlivé funkce. Největší část zahrady je veřejnou ukázkovou zahradou. Na rekonstruované objekty naváže zahradnická prodejna a pěstební plochy pro květiny k řezu a trvalky. Rostliny se tu nejenom prodávají, ale také pěstují, protože je naším cílem seznámit veřejnost s lokální a sezónní produkcí květin. Celý prostor je přístupný veřejnosti, takže se každý může podívat zahradníkům rovnou do kuchyně.
Návrh stavebních úprav stávajících objektů je koncipován s důrazem na otevření zahrady veřejnosti. Hlavním motivem se stává nový přímý průchod do zahrady. Charismatický patrový dům se zelenými okny zůstane zachován pro budoucí možné využití. Vedle něho vznikne ulička, která navádí návštěvníky do místa, odkud mají celý prostor zahrady jako na dlani. Nová rampa usnadní přístup rodičům s kočárky i hendikepovaným. Přímočarost a srozumitelnost usnadní orientaci a fungování celého areálu.
Ve stopě původního skleníku vzniká nový objekt květinářství a ateliér krajinářských architektů. Součástí přístavby bude i wc a zázemí pro návštěvníky. Objekt bude mít extenzivní zelenou střechu a postupně tak přirozeně splyne s přírodním charakterem celé zahrady.
